Blog

Psychoterapie je léčba duše psychologickými metodami. Zpravidla spočívá v hledání souvislostí mezi současnými problémy a zážitky z minulosti. Existují různé terapeutické metody a styly. Některé jsou více zaměřeny na nácvik a ovlivňování chování. Některé jdou hluboko do nevědomí.

My se budeme věnovat vašim vztahům a jejich vlivu na to, jak se v životě cítíte. Vztahům, které máte sami se sebou, s okolím a vztahům z minulosti. S tím souvisí i komunikace a i tou se můžeme, budete-li chtít, zabývat.

Chtěla bych ocenit Vaši odvahu a ochotu uchopit svůj osud zodpovědně a být jeho vědomým spolutvůrcem.

Nástrojem psychoterapeuta je naslouchání, porozumění, empatie (vcítění se do pocitů druhého člověka), respekt (partnerské a nehodnotící chování a komunikace), nepodmíněné přijetí (terapeut nehodnotí, neradí, přijímá vás), zpětná vazba (můžete se dozvědět, co terapeut vidí, slyší, co ho napadá, jak na něj působíte. Není to ale hodnocení ani rady.)

Společným nástrojem je řeč, vzájemné naslouchání a vzájemný respekt.

Nástroji pacienta jsou řeč a vyjadřování a prožívání emocí. Během vyprávění příběhu dochází k abreakci a katarzi. To znamená, že pacient si znovu odžije emoce, které nebylo dřív bezpečné vyjadřovat (např. se to v rodině trestalo nebo to bylo společensky nevhodné atd.) a dojde tak k očištění, odpuštění a může svůj příběh vidět a vnímat jinak. Je to velmi úlevné a většinou v důsledku tohoto procesu dojde i k rozšíření vědomí. To znamená, že člověk může potom tuto zkušenost mimoděk používat v běžném životě, vidí své příběhy z více úhlů pohledu a je v kontaktu sám se sebou. Vnímá to, co se kolem něj děje s větším porozuměním okolí i svým reakcím a pocitům a není obětí svého osudu, ale jeho spolutvůrcem – protože rozumí motivům svého jednání a může se tak více svobodně rozhodovat, ne být pod tlakem nevědomých tendencí.

Dokáže pojmenovat své pocity a často si i uvědomit, s jakou situací souvisí. Nemusí je potlačovat, ale může je svobodně přijímat a využívat jejich hybnou sílu – ne je potlačovat nebo být jejich obětí. Má již zkušenost, že potom přijde úleva, uvolnění a pocit vnitřního klidu.
Na začátku psychoterapeutických sezení je důležité stanovit cíl setkávání a jejich počet. Na konci každého sezení je dobré si říct, jak se cítíte a co si ze sezení odnášíte. Po nějaké době, na které se s terapeutem domluvíte – např. 5 sezení, 10 sezení ap., je důležité shrnout, kam se společná práce ubírá, zda splňuje vaše očekávání, zda vám něco přináší atd. Může se stát, že během práce na sobě zjistíte, že se objevují nová témata nebo že problém je vlastně někde jinde než jste ho původně viděli. Někdy se problém vyřeší během krátké doby a někdy je potřeba dalších sezení pro práci na sobě.

Během psychoterapie budete intenzivně prožívat nejrůznější pocity. Po prvním sezení se zpravidla dostavuje úleva z toho, že vás někdo vyslechl, že jste mohli o svých problémech otevřeně mluvit a nebyli jste za ně nijak hodnoceni. Při další terapeutické práci mohou přicházet nepříjemné pocity anebo ambivalentní – tj. protichůdné pocity. Jednoduše řečeno, můžete prožívat jak příjemné tak nepříjemné pocity a s tím související zmatek. Je to proces nutný pro léčbu duše a věřte, že ta úleva a otevření nových cest v životě, za to stojí.

Může se stát, že během sezení nebo následně po něm budete mít pocit, že terapeut řekl něco, co vás zranilo, naštvalo, s čím zásadně nesouhlasíte, ale terapeutovi jste to neřekli. Třeba proto, že vás to zaskočilo, cítíte respekt z autority, bojíte se konfliktu nebo jste si to bezprostředně neuvědomili a došlo vám to až později.

Když v sobě budete tyto emoce skrývat, bude to bránit další společné práci. Mluvte prosím o svých pocitech. Je to naprosto bezpečné a nic se vám nestane. Naopak vztah se vyčistí pro další práci. A vy navíc získáte novou dovednost i do reálného života.

Může se stát, že pocítíte odpor pokračovat v terapii. Třeba z výše uvedeného důvodu nebo se otevřelo nějaké téma, které je pro vás těžké anebo ohrožující. Tento proces může být vědomý ale i nevědomý. Je důležité v terapii pokračovat a o těchto svých pocitech mluvit. Je třeba přijít na to, co tento odpor způsobuje. Není dobré terapii přerušit bez rozebrání situace s terapeutem.

Pokud skutečně máte potřebu terapii přerušit, ukončit nebo vyhledat jiného terapeuta, je důležité o tom mluvit a pojmenovat důvody, které vás k tomu vedou.
Terapeut jednak potřebuje vědět, že jste v pořádku a jednak i on potřebuje porozumět tomu, jak se cítíte a co vás vede k takovému kroku. A vy potřebujete vzájemný vztah ukončit a porozumět tomu, co se ve vás děje.

Pokud se skutečně rozhodnete terapii ukončit, je důležité shrnout, kam jste společně na vaší vnitřní cestě došli.

Čas od času se některým lidem může stát, že mají nutkání nějak si ublížit. Nebo nevidí řešení svých problémů a napadá je, že by bylo lepší nebýt. Pokud se vás něco takového zmocní, mluvte o tom prosím s terapeutem. Budete překvapeni k jakým novým řešením, která jste sami neviděli, dojdete.

Během terapie můžete mít pocit, že se nikam neposunujete, že je to k ničemu ap. Mluvte o tom se svým terapeutem. Může to být tím, že se vědomě či nevědomě bojíte do nějakého tématu vstoupit, necítíte se z nějakého důvodu s terapeutem bezpečně, potřebujete jiný druh terapie atd. atd. Je ale důležité o tom mluvit a společně tohle téma rozebrat.

Terapie není nekonečná. Terapeut vás může provázet během ohraničeného počtu několika sezení nebo několika měsíců i let. Přesto se jednoho dne dohodnete na ukončení vzájemných setkávání a vás čeká možnost naplno a samostatně rozvinout krásu a možnosti své dospělé osobnosti.

Mgr. Veronika Chytilová